Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. Karel Čapek

Sorry, jsem přesně tak žárlivá, jako před měsícem. :)

25. září 2010 v 17:03 | MisTi |  Průzkum duše
Sorry, bejby, neměním se tak rychle.
A měl bys to vědět, měl bys to znát a mě bys měl taky znát, že mě rozzuří všechno, co řekneš, co uděláš. Zvlášť tohle.

Je normální půjčit si cizí mobil a psát z něho celé odpoledne někomu, koho má ten dotyčný rád? (Možná víc než rád.) A vydávat se za dotyčného, kterému ten mobil patří?

Asi jo. A mám si to prý vyřešit s NÍ. Ach jo. Nepochopím demenci té křivonohé krávy. (Nejsem výkvět krásy, ale aspoň si na to nehraju. Miluju své nohy.)

Nestíhám sem chodit ani psat ani chodit k vám, odpusťte, však já si na to čas najdu, jednou. Předpokládám, že vy sem taky nechodíte, tak co.

Žárlím, vím to, jsem malá holka, ještě mi ani nebylo patnáct a chytají mě záchvaty šílenství (občas), žárlivosti (téměř stále, i když spím, zdá se mi o tom, jak někoho zabiju ♥) a nemám ponětí o tom, co je láska, ale víš... Možná jsem lepší než ty, snažím se řešit věci z očí do očí, kdežto TY! Smsky? Chabé.

"Přečti si nějakou hodnotnou literaturu."
"Nemám žádnou."
"Máš. Ústavu."

(Brácha šel na práva. :))

Nejede mi na klávesnici středník, nejde mi udělat mrk. mrk. mrk. m-r-k.

jezírko
Nesnáším tento píp svět. Ten článek se mi dnes vůbec nepodobá a nemá hlavu ani patu, so what. Miluju to místo, Bože Bože. ♥

Sbohem třeba za měsíc. Nebo i dřív.
 

Škola... a tak. :D

2. září 2010 v 21:03 | MisTi |  Průzkum duše
Začala nám škola, děcka.
Naše škola je... Jak to říct. Dostala se do vedení jedna pitomá žena. A nebudu to rozebírat, ale měnila pravidla a... nedá se říct, že k dobrému.

Večerní a taneční...

28. srpna 2010 v 20:23 | MisTi |  Drobnosti


Mrazivé noční větry ovanuly mou tvář. Dalo by se říct, že jsem tu úplně zbytečně, ale mé tělo ovládala nějaká divná síla, měla mnohem větší moc, než ta síla v mém nitru, která mi nařizovala se otočit a bosá utéct do sněhové náruče. Mám na sobě své růžové saténové šaty, vlasy sepnuté do nedbalého drdolu a bosé nohy uvězněné v botech na nízkém podpatku. Tedy připravena jít tančit, ale... Stojím za zamlženým oknem, do lýtek mi vystřeluje bodavá bolest a hlava třeští. Jít, či nejít? Toť otázka.
Vracím se o pár měsíců v čase. Ten samý drdol, ve kterém prý vyniká můj laní krk; žluté šaty, rudé tváře. Kráčím pomalu přes náměstí, podpatky zůstávají uvězněny v mezerách mezi kočičími hlavami, při každém kroku je musím namáhavě vyprošťovat. Na nahé nohy dopadají velké kapky deště. Obličej zůstává skryt pod deštníkem - proč? vždyť nejsem z cukru... Ještě rychlá zastávka v hospodě, ale ne, vždyť se to nesluší! Načesaná slečna nedbá toho, co by měla a co ne. A teď už velkolepý vstup do velkého sálu, ale nikdo ji nevidí, neslyší, nevnímá! Copak je neviditelná? Usadí se ke stolu a přemýšlí, co dál. Kolem krouží tanečníci, jakoby se jí svým lehkým tancem vysmívali. Těká očima po sále, hledá; hledá a nenachází. Co hledá? Sama neví. Po pár tancích už to nevydrží, dusí se, musí ven! Malá holka s touhou v těle...
Vchází do dveří, po pravé ruce další mladá slečna v jasně zelených šatech. V tmavých vlasech spočívá ozdobná čelenka, na tváři hraje úsměv. Nedbám jejího pohledu, odhodlána dokonat co jsem začala vstupuji do důvěrně známého sálu a usedáme ke stolu. Opět nádherní tanečníci, ale já vnímám jen jednu věc. Jeho pohled. Byla jsem vyzvána k tanci, ale ten chlapec (nebo již muž?) neví, co se ve mně odehrává; chce konverzovat. Po třech tancích se zdvořile omlouvám, odcházím se upravit na toaletu. A právě poté nastává moje chvíle. Vracím se do sálu a cestou jej minu, jdu mu na dosah ruky a přece jsem tak vzdálená... Vzrušení je naprosto hmatatelné, cítím třes a v sále zvu do kola člověka, se kterým jsem ve velmi blízkém příbuzenském vztahu. A ano: doufala jsem v reakci, které jsem se také dočkala.
Malá potvora odchází vstříc domovu, v srdci uspokojení, ale v duši smutek...
 


Prázdniny

28. srpna 2010 v 16:42 | MisTi |  Průzkum duše
Ano, ozývám se po téměř dvouměsíční pauze. Omlouvám se, že tak pozdě, ale nemám čas ani na deník. (Mám husí kůži, už zas.) Stává se to, taky jsem nikdy neslibovala, že budu psát pravidelně. Ani nevím, jestli mě ještě vůbec čtete. :)


Velehrááád :)

5. července 2010 v 20:07 | MisTi |  Průzkum duše
Tak včera a dneska jsem byla na Velehradě. Včera byl koncert, jako každoročně, dneska na mši a na pouť. S poutí se mi pojí vzpomínky z nejranějšího dětství. A mše. Ještě jsem to tu nepsala, ale jsem věřící. A nemám ráda kecy typu: "jak zrovna TY můžeš být věřící?"
Nerozumí tomu a mají kecy. Ale to je jedno. Bylo to úžasné. :) Jako vždy. Velehrad. Ten kostel! ♥

Jinak několik dní předtím štěrk. Taky dobré, dobré, dobrééé. Toš štěrk. :P


Vlastně ani nevím, o čem ten článek měl být. Doufám, že si užíváte prázdniny. Stejně vím, že sem teď nikdo nechodí. Ale občas mám potřebu vylít to sem.

A teď - miluju Boha a nestydím se za to! (I když to ti ignoranti neuvidí. Nevadí. Jde o ten pocit.)

xoxo

Prázdniny...

30. června 2010 v 14:47 | MisTi |  Průzkum duše
A víte co?
Celý školní rok čekám na tento den. Vysvědčení bude rozdáno a začnou prázdniny. A když jsem se dneska ráno vzbudila, popadla mě panika... Nechci prázdniny. Bude mi chybět. Hrozně. Moc.

PROBOHA!

Poslední dva dny byly hodně hektické. Nebo ne hektické, spíš plné zvratů a překvapení. Některé byly příjemné, jiné ne. Jsem tak zamilovaná! Kéž bych mohla být zamilovaná šťastně. Nejde mi to. Nikdy mi to nešlo. (Ehm, ehm.) 

YOU NEVER STOP LOVING SOMEONE. YOU JUST LEARN TO LIVE WITHOUT THEM. ♥


A jinak k vysvědčení. Jsem spokojená. Mám tři dvojky. Jsem v osmičce. Líbí se mi!
No co, medím si. A co? A mám za vysvědčení pedikúru. Smějte se. :D Nevíte.

Stejně si to moc lidí nebude číst, všichni budou na prázdninách a nebudou sedět u komplu. Jen já. Klasika. Všichni mě tady nechají. Jsou zlí. A podlí. A bezcitní. A beztak:

"Tak si mě zitra užij, dva měsíce mě neuvidíš."

Nepotěšilo by vás to? Mě strašně. (:D)
A stejně. Valím kraviny. Ale hlavně že pauza. Však co by ne. :D

Ha, ha. Smějte se. Bude hůř.
A nebo líp? 
Who cares??

Miluju. 

Pomoc :P

23. června 2010 v 19:43 | MisTi |  Průzkum duše
Zas potřebuju pomoc. Mamka mi řekla, že si můžu za vysvědčení vybrat nějakou knížku. (To já ráda!! :)) No a už jsem byla v jednom knihkupectví, kde se mi nic nezalíbilo a zítra mám v plánu jít do druhého, ale i přesto se ptám... Nemáte nějaký tip na dobrou knížku? :) 

BTW Manon Lescaut budou vydávat zas až kdoví kdy, prý o ni až tak markantní zájem není, tak nevím. Myslím, že můj zájem vystačí na celou republiku!! Kdo ji nečetl, přečtěte. Miluju ji. A chci ji domů. Ale budu si muset počkat. :(

Kam dál